FASCIE CO JSOU ZAČ A PROČ NA NICH ZÁLEŽÍ

Fascie nejsou nová struktura. Nový je způsob, jak se na ně díváme. Fascie nevznikly v posledních dvaceti letech. Byly s námi vždycky. Anatomové je vídali při každé pitvě. Chirurgové přes ně operovali. Fyzioterapeuti s nimi pracovali, aniž by o nich nutně přemýšleli jako o samostatném systému.Přesto jako by neexistovaly. V učebnicích anatomie byly fascie dlouho popisovány především jako obaly svalů, orgánů nebo cév. Byly tím, co bylo třeba odhrnout, aby bylo možné studovat to podstatné – sval, nerv nebo kost.

Jenže co když právě tady vzniklo jedno z největších nedorozumění moderní anatomie?

Ne v tom, že bychom fascie neznali. Ale v tom, že jsme je považovali za pasivní kulisu.

Od anatomie částí k anatomii vztahů

Klasická anatomie byla založena na rozdělování. Abychom porozuměli lidskému tělu, rozdělili jsme ho na systémy – kosterní, svalový, nervový, cévní. Tento přístup byl nesmírně úspěšný a dodnes tvoří základ medicíny.

Živé tělo se však takto nechová.

Při chůzi, běhu nebo prostém natažení paže nepracuje jeden sval izolovaně. Síly se přenášejí napříč tkáněmi, jednotlivé vrstvy po sobě kloužou, nervový systém nepřetržitě vyhodnocuje mechanické podněty a celé tělo reaguje jako propojený celek.

Právě tady začíná význam fascie.

Ne jako nové anatomické struktury, ale jako připomínky, že lidské tělo není stavebnice složená z oddělených součástek. Je to souvislá síť vztahů.

To je hlavní myšlenka knihy Davida Lesondaka. Neučí čtenáře novou anatomii. Učí ho dívat se na anatomii jinýma očima.

Fascie nejsou jen obal

Jedním z největších omylů je představa, že fascie slouží pouze jako mechanický obal svalů.

Lesondak ukazuje, že jsou mnohem víc.

Vytvářejí prostředí, ve kterém se odehrává pohyb. Přenášejí mechanické síly mezi jednotlivými částmi těla. Umožňují tkáním vzájemně klouzat. Obklopují svaly, šlachy, cévy, nervy i orgány a vytvářejí mezi nimi nepřerušenou kontinuitu.

To mění způsob, jak přemýšlíme o pohybu. Místo izolovaných svalů začínáme vnímat propojené funkční celky.

Smyslový orgán, který jsme dlouho přehlíželi

Možná ještě zajímavější je jiná Lesondakova myšlenka.

Fascie nejsou jen mechanickou tkání.

Jsou zároveň bohatě vybaveny nervovými zakončeními. Nepřetržitě poskytují mozku informace o napětí, tlaku, poloze jednotlivých částí těla i o kvalitě pohybu.

Najednou dává větší smysl, proč člověk může změnit kvalitu pohybu, aniž by výrazně zesílil. Proč jemná manuální práce nebo změna pohybového stereotypu někdy ovlivní vnímání vlastního těla více než samotné posilování.

Lesondak přitom nepředkládá jednoduché recepty. Spíše ukazuje, jak úzce jsou mechanické vlastnosti tkání propojeny s nervovým systémem.

Tělo není soustava pák

Jedním z opakujících se motivů knihy je otázka, zda klasický biomechanický model založený na kostech jako pákách a svalech jako motorech dokáže vysvětlit všechny projevy lidského pohybu.

David Lesondak představuje koncept biotensegrity jako jeden z možných způsobů uvažování o rozložení sil v organismu. Ne jako dogma, ale jako model, který pomáhá pochopit, proč napětí vznikající na jednom místě může ovlivnit chování tkání na místě jiném.

Nejde o popření klasické biomechaniky. Jde o její rozšíření.

Stejně jako mapa nezobrazuje celé území, ani jeden model nedokáže popsat všechny vlastnosti živého organismu.

Anatomie je živá věda

Na Lesondakově knize je sympatické ještě něco.

Nevystupuje jako autor, který tvrdí, že konečně našel odpověď na všechny otázky. Naopak opakovaně připomíná, že výzkum fascie je mladý a mnoho věcí stále nevíme.

Právě to z knihy dělá důvěryhodné čtení.

Čtenář nezíská pocit, že fascie vysvětlují všechno. Získá mnohem cennější poznání – že lidské tělo je složitější, propojenější a zajímavější, než jsme si ještě před několika desetiletími mysleli.Kniha o změně myšlení

Bylo by snadné označit knihu FASCIE CO JSOU ZAČ A PROČ NA NICH ZÁLEŽÍ pouze  o pojivové tkáni.

Ve skutečnosti je ale o něčem mnohem hlubším.

Je o tom, jak se mění vědecké poznání. Jak se mění otázky, které si klademe. A jak někdy stačí podívat se na známou strukturu jinou optikou, aby se proměnilo naše chápání celého systému.

Fascie nejsou revolucí proto, že bychom je objevili.

Revolucí je to, že jsme si konečně začali klást správné otázky.

Právě proto je české vydání Lesondakovy knihy důležité. Nepřináší jen informace o jedné tkáni. Přináší čtenáři možnost sledovat proměnu anatomického myšlení, která ovlivňuje fyzioterapii, sportovní medicínu, manuální terapii i způsob, jak dnes přemýšlíme o pohybu člověka.